Úroveň II - Hodnocení rizika na úrovni sledování

Je nutná znalost pracovního úkolu, který má být hodnocen. Zaměstnanci tyto informace většinou mají. U uživatelů, kteří potřebné znalosti nemají, je nutno nejdříve provést pracovní studii.
Hodnocení rizika obsahuje

• popis základních požadavků úkolu a pracovních podmínek a
  
• kvantifikaci úrovně námahy dle skóre rizika.
  

Skóre rizika odráží stupeň pravděpodobnosti výskytu muskuloskeletálního přetížení. Čím vyšší je skóre, tím vyšší je riziko. Pravděpodobnost muskuloskeletálního přetížení se vztahuje k obecné populaci zdravých pracovníků s běžnou kondicí.
Uživatel má možnost vybrat si ze dvou nástrojů

• Key Item Method (zkratka: KIM)
  
• Manual Handling Assessment Charts (zkratka: MAC)
  

které se v Evropě používají.

Z kvalitativních důvodů je nutno brát pečlivě v úvahu speciální pokyny pro nástroje (KIM i MAC).

Cíle

• Popis základních požadavků pracovní činnosti a pracovních podmínek
  
• Kvantifikace úrovně námahy
  
• Objektivní hodnocení rizika – výpočet skóre rizika
  
• Označení bodů zásahu (změna uspořádání a/nebo zdravotní péče)
  

Cílová populace uživatelů, předpoklady pro použití

• Dobrá znalost pracovního úkolu, který má být hodnocen
  
• Základní znalost bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP)
  
• Žádné speciální školení o ergonomii
  
• Zdravý rozum
  

Náročnost

Pouze pár minut, pokud je k dispozici dostatek informací a znalostí o dané pracovní činnosti.
Pokud není k dispozici dostatek informací, je nejprve potřeba provést studii práce a pohybu. V takovém případě závisí náročnost na složitosti pracovní činnosti, stupni opakování a pracovních podmínkách. V průměru činnost trvá 20 minut.

Nástroje

Pro hodnocení rizika na úrovni sledování jsou k dispozici dvě platné metody:
Key Item Method (KIM) nebo Manual Handling Assessment Chart (MAC)
Obě metody

• byly vytvořeny ve speciálním odkazem na Směrnici Rady o ruční manipulaci s břemeny,
  
• staví na biomechanických, fyziologických a psychofyziologických základech,
  
• jejich platnost a spolehlivost je ověřená,
  
• používají se několik let.
  

Obě metody poskytují srovnatelné výsledky.

Obě metody představují nástroje pro hodnocení rizika v úzkých místech ¬-nejsou určeny pro hodnocení námahy a zátěže v průběhu celého pracovního dne nebo života. Pokud je pracovní činnost složitá nebo se často mění, tyto metody nelze použít vůbec nebo jen v omezené míře.

Poznámky

Hodnocení rizika na úrovni sledování definuje činitele fyzického pracovního zatížení, ukazuje úzká místa, kde může docházet k problémům, a poskytuje rady pro další kroky.
Princip: Důležité činitele pracovní činnosti jsou klasifikovány pomocí posuzovací stupnice a následně se vypočítává skóre rizika.
Stejně jako na úrovni I, i zde se berou v úvahu různé činitele námahy při RMB:

• Biomechanické namáhání kostí, kloubů a svalů následkem akčních sil a omezených poloh těla
  
• Únava svalů následkem intenzivního, častého nebo trvalého vyvíjení síly
  
• Namáhání kardiovaskulárního systému následkem vysoké fyzické zátěže
  
• Problémy způsobené charakteristikou břemene (objemné, kluzké, velmi velké)
  
• Riziko nehody vyplývající z charakteristiky břemene (velmi těžké, horké, ostré, pohyblivé)
  
• Riziko nehody vyplývající z charakteristiky pracovního prostředí (nerovná nebo kluzká podlaha, omezený prostor pro pohyb pracovníka, překážky, nedostatečné osvětlení)
  

Skóre rizika odráží stupeň pravděpodobnosti výskytu muskuloskeletálního přetížení. Čím vyšší je skóre, tím vyšší je riziko. Pravděpodobnost muskuloskeletálního přetížení se vztahuje k obecné populaci zdravých pracovníků s běžnou kondicí.
Pro hodnocení individuálního rizika jednoho pracovníka je nutno vzít v úvahu další faktory. Pracovník může být ohrožen, pokud:

• se fyzicky nehodí k provádění předmětné činnosti,
  
• má na sobě nevhodný oděv, obuv nebo jiné osobní věci,
  
• nemá odpovídající nebo vhodnou znalost či výcvik.
  

Za účelem provedení multifaktorové analýzy lze současně odkazovat na různé faktory uvedené v přílohách I a II.

Pokyny pro uživatele

Teoreticky lze vstupní data přesně změřit. V praxi lze některé činitele změřit snadno, ale některé činitel měřit nelze vůbec. Hmotnost břemene lze změřit pomocí pružinové váhy, počet manipulací lze spočítat. Měření akční síly, třecího odporu nebo poloh těla je ovšem komplikované a nákladné.
Pro ekvivalentní úroveň přesnosti se používá princip vypočtené nepřesnosti: všechny činitele jsou klasifikovány pomocí speciálních posuzovacích stupnic od minimální po maximální hodnotu. Na úrovni sledování se takto dosáhne dostatečné přesnosti.
Při interpretaci skóre rizika je nutno brát tuto omezenou přesnost v úvahu. Předmětem zájmu jsou úzká místa a rizikové oblasti – ne samotné skóre rizika. Takto lze získat dostatečné hodnocení rizika pro většinu pracovních činností. V některých situacích nebude hodnocení rizika na této úrovni úspěšné. V takovém případě jsou dvě možnosti:

• Pokud se vyskytne nejasná situace nebo nepřijatelné výsledky, je nutno zvážit a prodiskutovat další informace, jako jsou např. subjektivní hodnocení pracovní zátěže pracovníky nebo stížnosti, a vše interpretovat společně.
  
• Pokud je potřeba větší přesnost a podrobné hodnocení rizika, je nutno provést diferencovanou analýzu, která odpovídá úrovni III.
  

Aby se předešlo chybám, je nutno všechna skóre kriticky zhodnotit. Výsledky by měly být porovnány se zkušenostmi, subjektivní námahou, kterou pociťují pracovníci, s informacemi o stížnostech a absencích.
Při provádění hodnocení rizika na úrovni sledování může dojít k chybě v hodnocení nebo k nesprávnému vyhodnocení. Možnými zdroji těchto pochybení jsou nedostatečné znalosti o práci, který má být hodnocena, subjektivní nesprávné vyhodnocení, nesprávná vstupní data, chyby ve výpočtu.